Reklamní sdělení
E-shop snadno & rychlehttps://www.websnadno.czSystém WebSnadno nabízí moderní e-shop s podporou on-line plateb.
Tvorba webových stránekhttps://blog.pageride.comPoznejte výhody balíčku služeb Premium! Aktivujte si jej na 30 dnů ZDARMA.
Měj své vlastní webové stránky!https://www.websnadno.czMít své vlastní webové stránky nebylo nikdy jednodušší. S WebSnadno je můžete mít i Vy.

 ÚVOD DO MYKOLOGIE

aneb

PŘEDMLUVA NUTNÁ

zveřejněno s laskavým svolením autora (foto, text a copyright Cactusmineral)

Houbařské okénko

Tato stránka byla opět zavedena jako další oblast přírodovědného zájmu pro poučení i pobavení.

Rozhodně si nečiní nároky na úplnost, ani není a nechce být atlasem, nebo návodem jak sbírat či upravovat houby.

Tento přehled má čas od času přinést nové informace z oblasti praktické mykologie, ze situace na lokalitách i nové pohledy na život těchto zajímavých organismů.

Autor stránky se zříká odpovědnosti za škody, které mohou vzniknout v případě neznalosti, neporozumění, misinterpretace, omylů a nedostatečné praxe v studiu, sbírání, zpracovávání a konzumování hub. Návštěvník této stránky bere na vědomí, že vždy jedná výlučně na vlastní riziko a veškeré informace zde uvedené jsou jenom orientační a subjektivní či obecné názory autora, z nichž nemohou být vyvozovány žádné nároky, odpovědnosti či práva.

Stránka je tedy určena především pokročilým a vyspělým houbařům, knížky plné barevných obrázků s nicneříkajícím textem, kde jeden autor opisuje od druhého, aniž by vůbec zašel lesa, jsou určené spíše začátečníkům jako popularizační doplňkový materiál, který tady není těžištěm zájmu. Koneckonců jsou vítání nejen houbaři, ale i hounaři, pokud je tato stánka přivede k zamyšlení a zlepšení se, tak budu jen rád.

Bezpečnost práce:

Pohyb v lese a v horském terénu řeší také specializovaná literatura, jen upozorním na tři největší rizika, která hrozí při sbírání hub v našich končinách:

1. Klíště, vlivem GO (globální oteplování) se klíšťata běžně vyskytují i v nadmořských výškách nad 1000 m.n.m. a hlavní klíšťatový měsíc je květen, od 500 m.n.m. červen. V té době do lesů chodí jen greenhorni, pokud musíte studovat makromycéty v této době, je třeba se příslušně na to vybavit (repelenty, oblečení atd.)

2. Další riziko pochází z přecenění vlastních znalostí, omylů, hamižnosti, spěchu, a idiocie všeobecné při sběru hub, kdy je sebrána houba jedovatá, což pak končí špatně nebo i tragicky.

3. Největší rizika jako vždy pochází bohužel od lidí, je třeba si dávat pozor, být ozbrojen, a do těžkého a odlehlého terénu nechodit sám. Perfektní znalost počasí je samozřejmostí.

 Ohnivec rakouský

Ohnivec rakouský (Sarcoscypha austriaca) na nové lokalitě. Krása, která nenechá chladným žádného houbaře v pravém slova smyslu!

Pařezník pozdní

Pařezník pozdní (Panellus Serotinus), 30cm široký, Řikonín. Ten, co šel za mnou, ho upižlal nožíkem a sebral. Že by na Vysočině panoval hladomor? Pochopitelně na nádraží se s ním chlubil dalším hounařům za nadšeného hýkání... "jářku kucí, to sem měl kliku!" (samozřejmě to bude chutné a výživné, jak ta klika).


CHYBY A OMYLY:

Vůči chybě není nikdo imunní a přirozeně nemůže být ani tento web. Když si otevřete slavný kapesní atlas Pilát+Ušák na str. 61-63 jsou prohozené obrázky koloděje a kováře, protože to tenkrát odpovídalo konsenzu té doby, přesto kniha vyšla ve více než stech jazyků a pár lidí se přiotrávilo podle špatně namalovaných obrázků, např. str. 149., Pavučinec různý.

I věhlasný prof. Smotlacha doporučoval a sám konzumoval jedovaté houby, což ovšem nijak nesnižuje jeho olbřímí práci, díky níž se Československo stalo světovou mykologickou velmocí a enormní zájem o houby u naší všeobecné veřejnosti přetrvává dodnes.

„Kdo atlas hub často otvírá, s jistotou žije, i umírá...“

Co tím chci říct? Vždy je lépe pochybovat a považovat houbu za jedovatou a přehánět v tomto směru, než obrácený lehkovážný přístup. Trocha hysterie nikoho nezabila, ale trocha amanitinu snadno vytráví celou rodinu.

Otrava houbami je to nejhorší, co se vám v životě může přihodit, tomu lze předejít jen důsledným studiem hub v přírodě, na výstavách, srovnáváním poznatků z více zdrojů a především soustavným zdokonalováním se v oboru. Kdo nemá trpělivost, přehled, znalosti a cit pro přírodu, ať do lesa chodí jen na procházky a houby pro kuchyni si obstarává raději v supermarketech. Každá plodnice pro konzumaci musí být jednotlivě určována! Makromycétů – hub tvořící viditelné plodnice je u nás přes 5000 druhů a všechny je znát nemůže nikdo.

Řeči typu – sbírám jen to, co znám, nemohou stačit:

PROTOŽE AŽ TEN, CO NEZNÁŠ, BUDE VYPADAT JAKO TEN, CO ZNÁŠ – MŮŽE DOJÍT KE POHROMĚ.


NAŠE NEJHORŠÍ JEDOVKY:

  1. Pavučince zejména podrodu Dermocybe

    Všeobecně se soudí, že nejjedovatější jsou Muchomůrky zelené a spol., není to však pravda. Orellaninový komplex představuje skupinu těžko odbouratelných toxinů s ještě větší mortalitou než polypeptidy z muchomůrek. Je-li smrtnost u Muchomůrky zelené 60%, pak dá v tomto poměru Pavučinec plyšový rovných 90% a jsou ještě horší. Lze se z toho dostat jen po včasné transplantaci ledvin, se všemi komplikacemi k tomu náležejícími. Většinou však otrava pavučincem končí smrtí.

  2. Muchomůrky a některé bedly, čepičatka jehličnanová aj.

    Amanitinový komplex. V moderní literatuře se píše, že dnes již je možné postiženého zachránit a provede-li se léčba včas, tak i zcela vyléčit. Tyto řeči náleží však do říše bajek. Zákeřnost alfa-amanitinu spočívá v tom, že se plně projeví až jak koluje v krevním řečišti, a to není včas, ale po 6–8 i více hodinách, kdy již napáchal největší zlo. Včas je to jen, když do jedné hodiny po konzumaci přijde na návštěvu skutečný houbař a zjistí, co postižení snědli. Urgentním příjmem s rychlým pročištěním krve na specializovaném pracovišti pak lze pacientovi pomoci. Taková šance je však jedna ku triliónu. Patologové k tomu píší, že játra se roztečou jako hořčice a otrávený - pokud přežije (tedy slabší otravu) - ke svému aktuálnímu věku připočte +70let, tak budete vypadat i se cítit. Transplantace jater je často jediné východisko. Poslední dobou se u nás hojně tráví asiaté, kteří Muchomůrku zelenou a Muchomůrku jízlivou mýlí s u nich běžně rostoucími a sbíranými jejich druhy jedlých kukmáků.

  3. Muskarinové otravy – potenciálně smrtelné. Vláknice začervenalá (také patoulliardova), Vláknice hvězdovýtrusná aj., Hlíva olivová, bílé strmělky, červené muchomůrky aj.

    Otravy tohoto typu mohou končit 100% fatálně pro osoby s tělesnými indispozicemi, slabším oběhovým systémem, poruchou tlaku, srdečním onemocněním či vadami – takoví jedinci by se měli vystříhat konzumace všech hub vůbec.

  4. Otravy nervovými a různými jedy – potenciálně smrtelné. Muchomůrka porfyrová, citrónová, tygrovaná, závojenka olovová aj., některé čirůvky a ucháče.

    Ibotenin, muscimol, gyromitrin atd. Většinou se kolabuje z šoku a dehydratace.

  5. Alergické šokové reakce

    Potenciálně smrtelné, podle druhu, obsahu látek, lokality a vlastní odolnosti konzumenta. Čechratky, bedly, hnojníky, čirůvky, pečárky, ryzce, holubinky atd. Alergickou reakci můžete dostat na jakoukoli i jedlou houbu, proto osoby, které mají potravinové zkřížené alergie, by houby ani exotické ovoce neměly konzumovat vůbec.

  6. Otravy houbami otrávenými

    Jakýkoliv druh i jinak jedlý a výtečný – s výsledkem vždy nejistým a možným poškozením zdraví či až smrtí. Houby postříkané herbicidy, Roundup, Atrazin, Dichlorvos, či jinými chemickými přípravky/průmyslové oblasti s půdou kontaminovanou fenolem, benzenem kyanidy/ těžké kovy – kadmium, rtuť, olovo, dioxiny/plodnice staré zapařené, či plesnivé – rozkladné dusíkaté jedy/karcinogeny - aflatoxiny, nitrosaminy, radioaktivní plodnice atd.

PAMATUJTE – při podezření na jakoukoliv otravu houbami třeba postiženého co nejrychleji dostat do nemocnice! Vždy seberte zbytky hub, pokrmů či zvratků nebo výkalů (propláchnout v cedníku) do plastové krabičky pro NUTNÉ určení druhu houby a stanovení léčby, leckdy jde o minuty mezi životem a smrtí!

Autor Vám přeje úspěšný lov a dobrou chuť!


KTERÉ HOUBY JSOU VLASTNĚ SPOLEHLIVĚ JEDLÉ?

Pro obsah látek nepříznivě působících na krev ve velkém množství žádné.

Také všechny houby z přírody v průmyslových oblastech se dnes bohužel dají označit za jedovaté.

Obrovská kvanta atrazinu a glyfosfátů vylitá na naše pole, lesy, řeky vedou k závěru, že přílišná konzumace jakýchkoliv hub i ze zdánlivě dobrých lokalit nemá prospěšný vliv na zdraví a trvale poškozuje organizmus. Proto mějte vždy na paměti, že i houby jedlé a výtečné, používáme jen jako přídatné koření, nikdy se nechtějte nasytit jen samotnými houbami. A ve fatálním stavu jsou některé saprofyty v zasažených lokalitách v Evropě po explozi JE v Černobylu. Znovu připomínám – houby nejsou strava, jen její doplněk!


PŘEHLED NADNORMATIVNĚ RADIOAKTIVNÍCH HUB:

Izotopy Cesium 137, Stroncium 90

Protože někteří "zaručení bloggeři – mykologové" vyvracejí takové zprávy jako hoax, musím k těmto podotknout, že zatímco USA vydaly List of radioactive mushrooms in Europe after Chernobyl, na základě podkladů z RF(!) v Evropě nic takového pořízeno nebylo. Ne každý saprofyt je ovšem schopen absorbovat každý izotop, co se namane.

EU norma uvádí například pro Cesium 137 v potravinách 600 Bq./kg. Ve vyšetřovaných plodnicích bylo zjištěno až 6200 Bq./kg, přičemž dovozci a prodejci sušených hub těmito potravinami kontaminovali i řetězce a oblasti, kde původně zvýšená radioaktivita nebyla.

Z naší republiky to nejvíc schytaly oblasti:

Východní Pošumaví a Jižní Čechy.

Pražská plošina a Blanicko, Mnichovicko.

Kutná Hora, Chrudim, Broumovsko a Les Království.

Králický Sněžník, Rychlebské Hory a Hrubý Jeseník.

Opavsko, Hlučínsko, Ostravská pánev a Slezské Beskydy.

Suillus - cca 22 druhů

Boletus - cca 14 druhů

Xerocomus - cca 10 druhů

Russula - cca 8 druhů

Lactarius - cca 5 druhů

Macrolepiota 2 druhy

Mezi nejvíce bezpečné patří druhy rostoucí na stromech a pařezech.

Mimořádně nebezpečná je situace v Bavorském lese v Rakousku, tam se houby nesmí sbírat vůbec. Ani rostliny ani zvěřina odtud není poživatelná - hodnoty spadu jsou místy takřka srovnatelné jako v samotném epicentru výbuchu.

Aktuální stavy:

ČR průměr na lokalitách spadu 1250 Bq/kg = cca dvojnásobek normy

RAKOUSKO Bavorský les, střední Skandinávie a jih Finska průměr 6200 Bq/kg = cca 10-ti násobek normy

BĚLORUSKO jih a východ, a EPICENTRUM 13500 Bq průměr/kg víc než 20-ti násobek normy/bodově až stonásobek, podle toho, kam jaké zrno prachu padlo.


Závěr: Radiace hub je tedy v EU na daných lokalitách značná, u nás to není taková hrůza, to ale neznamená, že houby nemají zvýšenou radiaci, tvrdit něco jiného může jenom hlupák.

Maximální množství, které můžete bezpečně zkonzumovat, je zhruba 4 kg sušiny, což odpovídá cca 40 kg hub vážených za syrova/ročně/70 kg osobu. A tolik hub konzumuje málokdo. Velké oblasti ČR jsou poměrně bezpečné co se týče radiace hub, nicméně ne už tolik co se týče chemické kontaminace herbicidy a jejich reziduy, tam je problém mnohem palčivější.

Prognóza do budoucna: Špatná. V létě roku 2015 za velkého sucha a požárů v oblasti Pripjatě neslo východní proudění mraky radioaktivního popela do celé ČR po dobu víc než jednoho týdne. Ani zmínka o tom v úřadech. Z Fukušimy také nadále uniká nebezpečná radiace, takže kontaminace hub u nás opět pozvolna stoupá.

Radioactivity is still escaping from the reactors in Fukushima – posing a significant threat to humans and the environment. Even though reliable information on the extent of radioactive contamination is not available, one thing is certain: the people of Japan will have to deal with contamination – in food – for decades.

The dietary intake of radionuclides such as cesium-137 after nuclear disasters like the

meltdowns at Fukushima and Chernobyl represents the highest danger to human health in the long term. Officially permissible limits on the content of radionuclides in food, set with the intention of protecting the population from exposure to radiation, therefore play a very prominent role.

The nuclear disaster at Fukushima again raised the question – as did the reactor meltdown at Chernobyl – of how much protection can be guaranteed to citizens when currently permissible limits are in effect. To answer this question, foodwatch commissioned Thomas Dersee and Sebastian Pflugbeil of the German Society for Radiation Protection to compile the study found in this report.


HOUBAŘI A HOUNAŘI

Jaký je rozdíl mezi houbařem a hounařem?

HOUNAŘ - vstává ve 4 hodiny ráno (i dříve), aby mu ty „jeho“ nikdo neposbíral

HOUBAŘ - nemá proč spěchat, ví totiž, že v lese je nejlíp v 10 hodin ráno, kdy už není tolik rosy

HOUNAŘ - bere jakoukoliv jakost i velikost - dloube i centimetrové praváky nebo naopak přezrálé a pohryzané plodnice, a ty největší přijdou na vrch košíku. Čím je toho víc, tím líp!

HOUBAŘ - bere jen houby s dobře vyvinutými znaky, pro kuchyni a pro studium ukládá plodnice zvlášť

HOUNAŘ - hlavní nástroj hounaře je nožík na uřezávání hub

HOUBAŘ - hlavní nástroj houbaře je fotoaparát na zdokumentování všech nálezů

HOUNAŘ - sbírá jen ty, co zná, aby je sežral, protože konzumace je to hlavní

HOUBAŘ - sbírá i ty co nezná, aby je poznal, protože vzdělávání se je to hlavní

HOUNAŘ - měří úspěchy počtem zavařených sklenic

HOUBAŘ - měří úspěchy počtem vyfocených vzácných druhů hub

HOUNAŘ - se pohybuje v lese jako člověk, takže o něm všichni vědí podle zanechaných stop, kraválu a smradu z cigaret

HOUBAŘ - se pohybuje v lese jako zvíře, takže o něm ví málokdo, nic po něm nezůstává, naopak uklízí i odpadky po hounařích

HOUNAŘ - se nijak nezajímá o ochranu přírody, ani neví že existuje

HOUBAŘ - je vždy připraven pomoci lesu podle svých možností

HOUNAŘ - cílem je nagabat co nejvíc košů

HOUBAŘ - cílem je být spojen s Přírodou


Běločechratka obrovská 1

Běločechratka obrovská 2

Běločechratka obrovská (Leucopaxillus giganteus)

Nejedlá. Neškodná, ale ne chutná. Obvykle má 25 cm v průměru, ale jsou i plodnice až půlmetrové. Roste ve smíšených lesích nebo ve smrkových monokulturách, ale i v trávnících. je-li substrát dobrý a živný. Běločechratka obrovská má také obrovské perspektivy v medicíně. Byla z ní izolována antibiotika, např. Clitocin hubící různé bacily a mimo jiné i bakterie tuberkulózy, salmonely, bruceózy. Dále pak houba obsahuje komplex glykosaminů a nejméně 20 dalších antibioticky aktivních látek a antioxidantů, flavonoidy, které působí proti nádorově – prokázáno na kulturách in vitro. Nejedná se o kalamitní druh, jenom podhoubí prostě zabírá větší plochu – i několik hektarů. Dává přednost severním nebo vlhčím svahům, slunce moc nevyhledává. Staré, obří a úplně černé plodnice ve velkém množství v lese dlouho vytrvávají a v náhodném návštěvníkovi budí hrůzu, co za strašné houby rostou v našich lesích! Nepočítaje obří trsnatce, choroše a hlívy, jedna z našich největších solitérních kloboukatých hub. Jiné druhy mohou být ještě větší, kdysi dávno jsem našel obrovské běločechratky kožovité barvy a neznámého druhu pod lípami, největší plodnice měla rovný metr v průměru a lupeny na ostří 5 mm silné.


Hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus)

Hlíva ústřičná 1 mladé plodnice

Hlíva ústřičná 1., mladé plodnice

O této houbě se u nás poslední dobou hodně píše a vedou sáhodlouhé a většinou plané diskuze. Protože spolehlivé aktuální informace u nás nejsou, tak jsem si je nakonec musel vyžádat u dvou univerzit z USA:

1. Za syrova je zdraví škodlivá až jedovatá!

2. Po tepelné úpravě (pouze omáčky, polévky) jedlá, ale ne chutná.

3. Slouží k výrobě léčiv po separaci některých látek.

4. Pěstování z vlastní výsadby je zábavné, ale zbytečné, jsou lepší houby.

5. V lese ji nechte tam, kde je, plní důležitou roli v ekosystému.

Hlíva ústřičná 2 zralé plodnice

Hlíva ústřičná 3 zralé plodnice
Hlíva ústřičná 2. a 3. zralé plodnice, 25 cm

Jde o široce se vyskytující dřevní druh, který v přírodě působí jako mimořádně výkonný destruent a zároveň distributor živin pro další širokou škálu přirozených lesních konzumentů. Vyskytuje se především na listnáčích, ze kterých přebírá houba vlastnosti a i barvu podle druhu na jakém roste. Nejkvalitnější je z ořešáku a ovocných dřevin. Pěstována na slámě může obsahovat zvýšené množství těžkých kovů, zejména rtuti, olova, niklu, zinku, kadmia a herbicidů, které natahuje ze substrátu. Nejlepší je vlastní výsadba na chemicky neošetřených špalcích. V přírodě fruktifikuje při cca 8°C. Je-li zima teplá dlouhodobě (+15°C) a je-li v lese dostatek materiálu (poškozené či spadané stromy), může dojít až ke hlívové kalamitě. V přírodě za takových příznivých podmínek může tvořit obrovské trsy přes 1 metr velké, o váze přes 100 kg a s klobouky 25 - 30cm širokými.

Látky v hlívě ústřičné za syrova:

Komplexy aminokyselin asparagová, glutamová, alanin, valin, leucin, histidin a jiné. Dále několik mastných kyselin - kyselina olejová C17H33COOH , zejména pak kyselina linolová C17H31COOH aj. Biologicky aktivní polysacharidy jako beta-(1,3/1,6)-D-glukan. Z této průmyslově separované a modifikované látky se vyrábí široká řada léčiv a stimulátorů jako Imunoglukan P4H, Pleuran aj.

Hlíva ústřičná ovšem obsahuje i látky nezdravé jako benzyladehyd, arabitol, benzen-dimethyl, fenyletylakohol, octen, dichlorbenzen aj.

Po tepelném zpracování jde většina dobrých i špatných látek do háje a jelikož houba je celkově bez chuti, musí se pokrmy z hlívy dochutit jiným kořením (třeba dršťková polévka z hlívy), což činí jídlo méně zdravé. Hlíva je spotřebiteli ceněná hlavně pro svoji křupavou a zároveň gumovitou dužninu a možnost průmyslového pěstování, jinak kulinářsky nijak nevyniká (ve srovnání s Penízovkou sametonohou nebo Opeňkou měnlivou, které se také dají pěstovat na dřevě, je hlíva prakticky bezcenná houba). Vzhledem k tomu, že se dá pěstovat masově, její léčebná kvalita se enormně přeceňuje, přestože není bez významu. Kdybych měl doporučit nějakou houbu k pěstování na dřevě - okamžitě volím Penízovku sametonohou, protože to je skutečně lahodná, všestranně použitelná pochoutka.


Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes)

Představuje lesní i kulinářský klenot, jednu z nejlepších hub na světě.
V podstatě se jedná o soubor 4-6 subspecií s mírně proměnlivým vzhledem i chuťovými vlastnostmi, podle druhu dřevin i podmínek, kde roste. S tím si však praktičtí houbaři nemusí dělat starosti, neboť všechny jsou jedlé a výtečné. Penízovka je snadno poznatelná podle šindelovitě nahloučených zlatitých kloboučků a semišově tmavých nožek. Vůně je příjemná houbová a chuť jemná, v průmyslových oblastech může být méně výrazná.
Třeň bývá někdy ploše smáčknutý, jakoby kristátně rozšířený, zejména pod kloboukem.

Druh roste převážně v nižších polohách na listnáčích i jehličnanech, na odumřelém dřevě, na pařezech, v průklestech příbřežních porostů i na spadaném dřevě po kalamitách, často vyhledává nalomené topoly. Fruktifikuje od listopadu do března, za mírné zimy kontinuálně, ale byla sbírána i při mínus 20°C, po prudkém ochlazení. Prodávají se kultivary, dá se tedy pěstovat ze sadby. Kuchyňsky všestranně k použití, do polévek, smaženic, pod maso atd., nejlépe v čerstvém stavu, dá se však snadno skladovat mražená. Vedle opeňky náš nejlepší dřevní druh. Právě přes Vánoce 2017 je (byla) houbařská sezóna při nadnulových teplotách v plném proudu a není (nebylo) to vůbec červivé!

Penízovka a hlíva srovnání

Penízovka ve srovnání s hlívou.


ALERGIE

Čechratka podvinutá (Paxillus involutus)

Na prvním místě o alergenních houbách nemůže chybět tato smrtelně jedovatá (ano, obsahuje jedy) a nebezpečná houba.

A. Toxické kumulativní antigeny - Předpokládá se nejméně 20 látek, z nichž 2 byly vytipovány jako možné (některé škodlivé lektiny), s komplikovanou strukturou, zatím stále ověřovanou. Čechratka obsahuje kumulativní látky vždy zdraví škodlivé, v jakémkoliv množství a i po jakékoliv úpravě. Po pár dávkách této houby může dojít k fatální auto-hemolýze – imunohemolytickému syndromu s následným rozkladem krve, šokem a selháním všech životně důležitých orgánů. Ježto krev se doslova „promění ve vodu“, jsou prvotně postiženy orgány vyžadující masivní zásobování kyslíkem anebo ty, co pracují s velkým průtokem krve. Kolaps je velice rychlý - začne silnou slabostí s poklesem tlaku, brněním v končetinách, křečemi a následnou ztuhlostí, následuje koma, popřípadě edém mozku a úplné selhání ledvin ucpaných metabolity, kolaps plic i srdeční zástava, kompletní selhání oběhové a dechové, často i vše najednou během 5-20 minut. Stav vyžaduje letecký převoz! Léčba není možná, jen řešení akutních problémů podporou životních funkcí spočívající nejprve v napojení na dýchací přístroj, následné dialýze, a poté v nasazení některých podpůrných a stimulačních prostředků, popřípadě i transfuzí.

B. Mimo to byly zjištěny i jiné jedovaté látky jako involutin, involuton 5-(3,4-dihydroxyfenyl)-2-(4-hydroxyfenyl)-2-hydroxy-4-cyklopenten-1,3-dion, na bázi tetraacetylových derivátů. Jako další byla objevena směsice chemikálií - kyselina linoleová, krotonová, manitol, ergosterol, také deriváty β-D-glukopyranosidů (glukosidů)- methyl, ethyl, nebo n-butyl, či také methyl, ethyl, nebo n-butyl linoleáty, v závislosti na užití separačních roztoků, hydroxycyklopentanedion, fenolové deriváty, které způsobjí hnědnutí pokožky, třeně a poraněných lupenů.

C. Houba rovněž dovede syntetizovat toxické metalické polypeptidy a dioxiny, které jsou rovněž předmětem momentálních výzkumů.

D. Byly zjištěny těžké kovy jako přídatná kontaminace z průmyslových oblastí, kadmium, nikl, olovo, thalium, zinek, arzén aj.

E. Mimořádná radioaktivita nad normu ve spádových oblastech, houba je na prvním místě ze všech hub jako akumulátor izotopů.

Čechratka podvinutá roste po celém světě. V nížinách a listnatých lesích je menší a kompaktnější, velice tuhá, na horách ve vlhkých smrčinách větší a šťavnatější (15–20 cm). Právě na tuto houbu kdysi zemřel i známý německý mykolog Julius Schäffer, který propagoval její konzumaci. Čechratka podvinutá je právě nejvíc nebezpečná při opakovaném požívání, ale zdraví škodlivá je v jakémkoliv množství. Doporučovat její sběr a konzumaci dnes se již velice nedoporučuje. Podobné imunopatogenní látky, i když v menším množství, byly zjištěny i v Sírovci žlutooranžovém (Laetiporus sulphureus), rovněž stále konzumovaném, proto doporučuji opatrnost. N E S B Í R A T !

Na závěr by se hodilo – nejdřív zbledneš docela, pak klesneš jako kabela!

Čechratka černohuňatá (Tapinella atrotomentosa)

Je smrtelně jedovatá, nebezpečná houba, obsahuje toxické kumulativní antigeny, stejně jako předchozí druh. Čechratka černohuňatá má zajímavou ekologii, kdy chemickými látkami tráví konkurenci kolem sebe a u nás dosahuje podstatně větších rozměrů, než uvádí literatura - až 0,5 metru (MS Beskydy). Klobouky se větví - doslova odnožují, zatím toto nebylo přesně vyzkoumáno, jak mnohočetné dvojčatění probíhá. Na snímku je dvojčátko mladé plodnice s dalším sotva patrným založením třetího kloboučku v úžlabí dvojice. Výzkum čechratek, zejména jak probíhají konverze kyselin symbiotických bakterií v látky houbě potřebné a následná zpětná transformace v různé deriváty aminokyselin včetně metalických dioxinů mohou přinést nejedno překvapení v podobě cenného vědeckého objevu, popřípadě i ocenění nejvyšší.

Hnojník obecný (Coprinus comatus)

Je jedovatý z přírody, zdraví škodlivý ze sadby – tolik osobní názor. Houba se zatím uvádí jako jedlá a dosti chutná a dokonce se i uměle pěstuje. Bohužel však výskytem nezůstává nic dlužna svému jménu, protože roste na okrajích cest, v příkopech, na rumištích a silně přehnojených smetištních lokalitách. S hnojníkem jsem udělal špatnou zkušenost již jako namachrovaný "houbař" v 8 letech. Sebral jsem tehdy mladé a čerstvé plodnice rostoucí na louce ve městě a donutil rodiče, ať mi z nich udělají smaženici. Byla výborná. Ač nejsem potravinový alergik, do hodiny mně osypala ruce až po lokte strašná kopřivka a to poněkud srazilo mé machrování. Za dva dny to sice zmizelo, ale že by mi bylo nějak dobře, to se říct nedá. Tenkrát se moc nejedovalo, ale i tak – kdož ví? Mějte to tedy na paměti, až budete zkoušet novou houbu.


BEDLY

Prakticky všechny bedly jsou dnes jedovaté a to i ty dříve označované jako jedlé – viz popisy u jednotlivých druhů. Nejprve bude pojednáno o Bedle vysoké versus Bedla červenající. Nedoporučuji sbírat žádný z těchto druhů. Podrobné rozdělení rodu do podrodů si snadno dohledáte jinde.

Bedla vysoká - délka třeně 60 cm. Fotka značně zkresluje, houbu držím pod ostrým úhlem, aby se tam vešla celá i s hlízou. Nerozvinutý klobouk měl v průměru 15 cm, hlízy kolem 8 cm.

Bedla vysoká (Macrolepiota procera)

Vedená jako jedlá a výtečná, bohužel jen donedávna. Bedlu vysokou spolehlivě odlišíme od ostatních nejedlých až smrtelně jedovatých druhů podle nákružku pod třeněm, na němž je zprvu velký kuželovitý prsten ze zbytku odtrženého klobouku, třeň je vysoký minimálně 40cm, dole s masivní hlízou obalenou hrabankou, třeň je v mládí plný a dlouho zůstává vatovitě vycpaný, houba nikde poškozením nerůžoví. Sběr tedy na vlastní riziko!

Otravy a potíže hrozící u bedly vysoké (také u Bedly červenající):

  1. Alergické šokové reakce na některé látky bílkovinné povahy

  2. Otrava kumulativními disruptory lektinového typu – ne ve všech plodnicích!

  3. Otrava až zmrzačení sekundárními jedy natáhnutými zvenčí – hnojiva, pesticidy, herbicidy, bylo již několik případů otrav organofosfáty, pyrethroidy, dusičnany, které bedly dokáží akumulovat v plodnicích z velké plochy

  4. Zvýšená radiace v oblasti spadových skvrn

  5. Otrava těžkými kovy v průmyslových oblastech

  6. Otrava záměnou za jiný druh

  7. Sbíraná pozdě na pozim není chutná (pro nedostatek slunečního záření)

  8. Žlučníkový záchvat při požití řízků z bedly pro velké množství nasáknutého tuku

Bedla vysoká – variabilita klobouků

Bedla vysoká – detail nákružku na třeni s odtrženým kuželíkem kloboukového prstene.

Bedla červenající (Macrolepiota rhacode)

Vedená jako jedlá a výtečná, bohužel jen donedávna. Bedlu červenající spolehlivě odlišíme od ostatních nejedlých až smrtelně jedovatých druhů podle masivního hrbolce kaštanové barvy ve středu klobouku, třeň je vysoký maximálně 30 cm, trubkovitě dutý, houba poškozením špinavě růžoví a až kaštanově hnědě červená. Sběr na vlastní riziko! Otravy a potíže hrozící u bedly červenající jsou stejné jako u předchozího druhu, navíc doplněné o možnou otravu fenolickými deriváty.

Bedla červenající (2ks dole) ve srovnání s bedlou vysokou (2ks nahoře) na tácku. Všechny houby na obrázku byly upečeny a zkonzumovány jako jedlé a celkem dobré, bez zjevných zdravotních následků. Ovšem pro důvody výše popsané N E D O P O R U Č U J I  S B Í R A T !

„Už hrají, hrají hamižnému hounaři

na krchov jede – bedly si usmažil

nad vírou v atlasy ďábel zaplesá

už hrají, hosana na nebesách...“

Bedla vyniklá (Macrolepiota prominens)

Vedená jako jedlá a výtečná, patří ke skupině velkých bedel, bohužel i tyto velké bedly - viz výše – mohou způsobit zdravotní komplikace. Tato houba je velice variabilní a zahrnuje několik proměnlivých poddruhů a forem. Klobouk má vždy vysoko vytlačený hrbol až 5 cm velký do šířky i do výšky. Třeň je hladký, jemně vláknitě šupinkatý v kaštanovohnědých odstínech. Jsou i formy celé bílé a velice světlé. Prsten volně posunovatelný bez nákružku nebo s pseudonákružkem. Roste na okrajích lesů v trávě, či hrabance, na pastvinách a loukách. Konzumaci nedoporučuji.

Bedla dvojsmrtná (Chlorophyllum dimortis n.n. Kubík 2017)

Smrtelně jedovatá, amanitinový komplex, polypeptidy, deriváty fenolu. Vyskytuje se ve dvou formách – lesní a zahradní. Plodnice prolínají areál s výskytem Bedly vysoké a i Bedly červené, proto může dojít k fatálním omylům. Tato bedla nemá nic společného s Bedlou červenající, a má již několik neplatných popisů – Lepiota rhacodes var. hortensis Pil., Lepiota bohemica Wich., Lepiota pilatii etc.

Klobouk je 15-20 cm v průměru, v mládí krátce vejčitě uzavřený, rychle se plošně rozkládá. Pokožka je pokrytá dlouhými vlnatými šupinami, střed má plochý kožovitý hrbol s několika strupy do různé délky směrem k okraji. Lupeny 10-15 mm vysoké, bílé, v stáří krémové nebo růžovějící na ostří. Poraněním hnědočervená. Třeň 10-15 mm silný, dutý, jen velmi lehce červeně žíhaný, vysoký pouze 10–20 cm, dole s malou kulovitou hlízou 2-4 cm velkou. Prsten volný, posunovatelný, nákružek může chybět.

Var. sylvatica roste v jehličnatých i smíšených lesích a má tmavší barvy.

Var. hortensis roste v trávě na hnojených plochách, v kompostech, v pařeništích a ve sklenících, v hojném počtu a má velmi světlé až bílé barvy.

Obě variety mohou obsahovat značné množství alfa amanitinu, z některých stanovišť ještě více než Amanita phalloides, obsah látek v plodnicích kolísá. NESBÍRAT!

„Vlevo košík, vpravo nůž !

zemřel hounař, dobrý muž.

V lese, ten se neztratil,

pochybil však – zaplatil.“

Bedla hřebenitá (Lepiota cristata)

Smrtelně jedovatá, amanitinový komplex, 3x jedovatější než Muchomůrka zelená, jedna z nejjedovatějších hub na světě! Houba se poslední dobou lavinovitě šíří našimi lesy, tak jak podhoubí původních druhů hub odumírá pro změny klimatu – extrémy v teplotách a sucho. Kalamitní a invazní druh, velice variabilní, je celá řada ekotypů, forem a dílčích populací, hodných vědeckého průzkumu. Pozor na tuto houbu, leckde ještě mylně vedenou i mykology jako nejedlou! Bedla hřebenitá je spolehlivý zabiják!

Bedla zardělá (Leucoagaricus leucothites)

Jedovatá. Obsahuje látky zdraví škodlivé, byť v malém podílu, přesto po každé konzumaci poškozující játra s následným možným rozvojem fosfolipidového syndromu a jiných komplikací. Bedla roste v návozech mulče, v kompostech, v trávě, v příkopech, v zahradách, podél struh a plotů. Rovněž hrozí sekundární otrava herbicidy - vzhledem k místě výskytu a navíc ještě i terciální otrava bakteriálními produkty na napadených starých plodnicích. Vede se jako jedlá, nedoporučuji sbírat. Klobouk na otlačených místech chytá meruňkově rezavé odstíny, prsten je na třeni volně posunovatelný, bez nákružku, na fotce demontáž plodnice.

„Bedla z parku nebo z proutí

dva metry tě pod zem zkroutí.

Kdybys jídal holubinky,

mohls být ještě u maminky.“

(Holubinka Russula subnigricans – smrtelně jedovatá. Obsahuje disruptory neznámého typu na bázi paracetických kyselin, které jsou už samy o sobě dost žíravé, ale ještě spouští i kaskádový efekt, vedoucí k rozpadu svalových tkání a vnitřních orgánů. Je podezřívána i kyselina cykloprop-2-en karboxylová, která ale spíše může být vedlejším efektem polymerace složitých reakcí a pak se najde jako nadbytečný odštěpek v kreatinfosfokináze. Tato holubinka roste naštěstí zatím jen v jihovýchodní Asii. Smrt je rychlá do 12–24 h. pro vnitřní vykrvácení. Mortalita vysoká - min. 50%, záchrana neexistuje.)

Závěr: Bedlotvaré a bedly jsou řídící jednotky v podstatné části makromycétů vůbec. Jednotlivé podrody bedel jsou v prudkém vývoji a radiačním štěpení do dílčích populací, často odlišných od toho co se sbíralo před 100, 50 ba i 20 lety. Tak jak se mění klima a podmínky, tak se mění i druhová struktura hub v jednotlivých regionech i houby samotné se svým chemismem. Co včera bylo ještě jedlé, může být dnes jedovaté a po pozítří smrtelně jedovaté. Proto je na každém jedinci, zda zváží a přijme toto riziko, nebo zcela odvrhne konzumaci bedel.
O jedlosti či jejich nejedlosti se jistě dá polemizovat, ale polemika neobstojí proti faktům – a tím je sadbová kostka pečárek z obchodů, kde stojí plus mínus 150 Kč, kde si pochutnáte na spolehlivých houbách a ještě se u toho pobavíte s pěstováním.

 

ČLÁNEK BUDE POSTUPNĚ A PRŮBĚŽNĚ DOPLŇOVÁN.